Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZEMĚ PŮVODU: švýcarsko

POUŽITÍ: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.

KLASIFIKACE FCI:
SKUPINA 2 - pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi
Oddělení 3/ švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler").
Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.

Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je "bernský salašnický pes" díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

CELKOVÝ VZHLED: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.
Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší1, než dlouhý.

CHARAKTER A CHOVÁNÍ (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.

HLAVA: silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá; vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná střední čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.

    Čenich: černý.

    Pysky: málo vyvinuté2 a přiléhající, s černými okraji.

    Chrup: úplný, silný, nůžkový skus.

    Oči: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky

    Uši: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající.

KRK: silný, svalnatý, středně dlouhý.

TĚLO: silné, kompaktní.

    Hrudník: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.

    Hřbet: pevný, rovný.

    Bederní partie: široká a silná.

    Záď: mírně zaoblená.

    Břicho: nevtažené.

OCAS (prut): hustě osrstěný3, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.

PŘEDNÍ KONČETINY:

    Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné.

    Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.

    Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.

    Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.

ZADNÍ KONČETINY:

    Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.

    Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.

    Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.

    Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.

OSRSTĚNÍ:

    Druh srsti: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.

    Zbarvení srsti: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:

    • čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:
      lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
    • bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.

    Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu.
    Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.

VELIKOST: Psi - kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm, feny - kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm.

CHYBY: Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.

  • jemná kostra
  • předkus a podkus
  • chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů). Chybějící M3 se jako chyba nehodnotí
  • entropium, ektropium
  • prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu
  • stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
  • výrazně kudrnatá srst

    Chyby v bílích znacích a barvě srsti:

    • chybějící bílé znaky hlavy
    • příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků
    • velká bílá skvrna na šíji
    • bílý límec kolem krku4
    • bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici nadprstí (holínka)
    • rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
    • černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
    • nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
    • hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy

    Povahové chyby:

    • nejistá povaha (bázlivost)
    • agresivita

    Chyby vylučující z ocenění:

    • rozštěp nosu
    • modré oko, "břízové oko" (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
    • hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
    • chybějící trojbarevnost
    • jiná než černá barva srsti těla

POZNÁMKA: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.


Poznámky překladatele:

1) v originálu standardu, již v prvním vydání v roce 1907 bylo uvedeno doslovně "eher gedrungen als lang". Výraz "gedrungen" Je v překladu - nucený, stručný, ale také zavalitý, podsaditý, což v žádném případě nevystihuje, to, co je ve standardu slovem "gedrungen" myšleno. Proto je tento výraz opsán více slovy.

2) zde je chyba již v německém originálu standardu. Pysky nejsou a nemohou být černé, pouze jejich okraje, a to bezpodmínečně, musí černé být. Také výraz "pysky málo vyvinuté" není správný, ale tvůrce standardu, prof. Heim, již v roce1910 chtěl zdůraznit, že pysky nesmí být příliš vyvinuté, tlusté a visící. Tím měl být také doložen názor prof. Heima, že bernský salašnický pes je samostatné plemeno, které nemá nic společného s bernardýnem, jak mnozí tvrdili.

3) v německém originálu je osrstění ocasu uvedeno jedním slovem "buschig", který může mít v překladu několik významů a to : košatý, hustý, křovinatý, chomáčovitý, přitom ani jeden výraz přesně neodpovídá. Pojem "buschige Rute" je vlastně směsí všech výrazů a znamená ocas po celé délce, ale i šířce stejnoměrně, hustě, spíše chomáčovitě osrstěný, na rozdíl od ocasu vlajkového, tedy s dlouhou, splývavou srstí na spodní straně ocasu, což u bernského salašnického psa hodnotíme jako vadu.

4) bílý límec na krku nemusí být uzavřený, i vysoce sahající bílé zbarvení krku je vadou.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář